Nanášení barev pomocí vzduchu

Techniku rozstřiku barvy za pomocí vzduchu znali lidé už před několika tisíci lety. Příkladem jsou tyto staré jeskynní malby. Jednoduchého rozprachu dosáhli tím, že barvu rozfoukli za pomocí dutého předmětu. Mohli použít duté ptačí kosti nebo nějakou dutou rostlinu. V tomto případě bylo lidské ruky použito jako masky.

Ústní atomizér neboli fixírka

O něco sofistikovanější zařízení je ústní atomizér. Zde se také využívá lýdský dech. Ten se používal dávno předtím, než byly vynalezeny spreje nebo airbrush. Fixírka je ruční nástroj na nanášení kapaliny stříkáním na povrch předmětu. Na principu foukání vzduchu do vodorovné trubice, kdy vzniknutým podtlakem vysává kapalinu další trubicí, která je v pravém úhlu a konec má ponořený v nádobce s kapalinou. Takto je kapalina nasávána z nádobky a při kontaktu s proudem vzduchu z první trubice dochází k rozprášení barvy.     

         V dynamice tekutin Bernoulliho princip říká, že ke zvýšení rychlosti tekutiny dochází současně s poklesem tlaku nebo poklesem potenciální energie tekutiny. Princip je pojmenován po Danielu Bernoullim, který jej publikoval ve své knize Hydrodynamica v roce 1738.

První sériově vyráběný airbrush

První společností, která prodávala zařízení zvané "Air Brush", byla společnost Air Brush Manufacturing Co. of Rockford IL. Liberty Walkup viděl potenciál v Peelerově "distributorovi barev". On a jeho bratr Charles v roce 1882 získali patent a původní prototyp za 700 $. Téhož roku byla dvěma bratry uvedena do prodeje vylepšená verze prototypu Peeler, kteří jej prodávali jako "Air Brush".

Toto zařízení vyrobené společností Air Brush Manufacturing Co. bylo prvním sériově vyráběným airbrushem.